Letní příprava proběhla již v tradičním duchu, hráči se střídali na dovolených, výletech či táborech, takže trvalo delší čas, než se stačilo vůbec něco natrénovat. Hlavním bodem bylo dát do kupy novou partu kluků ročníků 2002-2003, což je v dnešní době běh na opravdu dlouhou trať a šest posledních měsíců na to nestačilo. Proto se celý podzim odvíjel v rytmu nahoru dolů, jednou jsme zahráli dobře, dvakrát nic moc. A jelikož na hřišti nefunguje princip facebook-messenger-instagram, je to rok od roku horší a horší, dnes naše práce spočívá pomalu v tom, abychom kluky naučili mluvit, nějak se chovat a bavit, poté spoustu času strávíme na koordinaci a učení běhu no a až v závěru se můžeme věnovat práci s míčem, lehké kombinaci, střelbě, částečně i taktice.

Plusových bodů tak mnoho nenacházíme. Tedy – krom tréninků, ve kterých většina kluků má účast minimálně 90%, ovšem né každý v nich maká na 100%. Je s podivem, že kluci jedou na krev „v terénu“ a při cvičeních s balonem to více než drhne – že by to bylo právě tím kulatým nesmyslem? Pochválit můžeme ale i disciplínu v utkáních, která byla až na jeden zkrat Borovského vynikající. A plusové body ze zápasů? 20 minut s Tempem a Meteorem, 60 minut v Bydžově a 30 minut na Žižkově, jinak si na nic nejde vzpomenout.

Negativ bylo bohužel více. Ať již přístup většiny kluků k tréninkům (samostatným tématem jsou výmluvenky typu Je mi blbě, Něco mám zlomeného ale zítra přijdu, Babička nebo sestřenice slaví svátek/narozeniny, ve škole se chystáme na besídku, zase máme školní výlet nebo Musím se dnes X hodin učit..atd atd..) či mistrovským zápasům. Právě výkony v celé podzimní části jsou pro nás zklamáním, jestli kluci hráli na 50%, tak ještě obrovsky přeháníme. Jen díky slabším soupeřům to ale stačilo, ale význam do budoucna je (divizně) veškerý žádný.

Chceme kluky učit hrát FOTBAL (nakopávání gólman – útok je u nás zakázaným pojmem), chceme, aby je tréninky a zápasy na naší amatérské úrovni bavily, ale téměř týden co týden si při pondělním hodnocení pokládáme otázku, zda-li to má smysl.. Sport tady „na vesnici“ jde přímou křivkou každým rokem níž a níž, nejsou peníze, nejsou soupeři nebo není s kým (myšleno s fotbalisty) pracovat. Lze si jen pokládat dotazy, proč tomu tak je, kdo za to může. Za co může současná společnost, za co rodiče, za co činovníci/bafuňáři ve fotbale, za co někteří trenéři..

A tak my jen doufáme, že od nového roku bude líp, alespoň u nás, v U17! Klukům děkujeme za půlroční spolupráci a zároveň věříme v to, že od začátku přípravy na novou sezonu ještě více fotbalově přidají a na jaře našim fanouškům předvedou více kvalitního FOTBALU – po kterém budou připraveni pro zápasy v U19 a následně ve chlapech!

Zanechat odpověď.