MFK Trutnov

Včerejší utkání v Hájích pro nás bylo jako jízda na horské dráze. Přineslo neskutečné množství emocí, obrovské vypětí, naději na návrat do zápasu, ale nakonec také psychickou ránu, která nás naprosto rozložila.

---

2. česká liga žáků U 12 – skupina C - 5.kolo

Středaa 09. 09. 2026 17:00 Sokol Královice

FC Háje : MFK Trunov 7:3 (2:0) 

Branky : 60. T.Guman, 69.M.Suk 89.M.Laštovička 

Rozhodčí : J.Rishko

Diváků :69

---

Do Hájů jsme přijeli s jediným cílem, konečně prolomit výsledkové prokletí, které nás provází už poměrně dlouho. Mermomocí se z něj snažíme dostat, protože jsem přesvědčený, že si za naše výkony konečně zasloužíme vyhrát. Na utkání jsme se proto připravovali opravdu důkladně, s důrazem na zodpovědnost, komunikaci a neustálou touhu hnát se za vítězstvím.

Než se dostanu k samotnému utkání, musím se zastavit u podmínek, ve kterých se hrálo. Ne proto, abych hledal výmluvu, zápas jsme si prohráli sami a za svůj psychický kolaps neseme plnou odpovědnost. Některé věci ale považuji za natolik nesmyslné, že o nich nechci mlčet.

Nerozumím tomu, proč mají trenéři kategorií U12 a U13 v Hájích připravené hřiště o rozměrech 72 × 72 metrů. Fotbalové hřiště má mít obdélníkový tvar, nikoliv tvar čtverce. Takto nastavený prostor je podle mě pro rozvoj mladých hráčů vyloženě špatně, a to ze tří zásadních důvodů.

Prvním problémem je naprosté zničení přirozeného poměru mezi šířkou a délkou hřiště. Hráči mají na šířku obrovské množství prostoru, zatímco směrem dopředu je hřiště nepřirozeně krátké. Nevznikají tak situace odpovídající skutečnému fotbalu. Hra je zdeformovaná, vzdálenosti mezi hráči jsou nepřirozené a celé mužstvo musí řešit prostor, se kterým se za normálních podmínek vůbec nesetká.

Druhým zásadním problémem je vytváření špatných taktických návyků. V rozestavení 3:3:2 není možné rozumně pokrýt šířku 72 metrů a současně zachovat správné vzdálenosti mezi hráči i jednotlivými řadami. Buď se tým roztáhne a uprostřed vzniknou obrovské mezery, nebo drží kompaktní postavení a soupeř má na krajích desítky metrů volného prostoru. Takové hřiště nerozvíjí správné posouvání ani kompaktnost mužstva. Nutí hráče řešit uměle vytvořený problém.

Třetím bodem je argument domácích trenérů, že podobná šířka připravuje hráče na přechod na velké hřiště. S tím se nemohu ztotožnit. Ano, ve starší kategorii budou hráči využívat celou šířku velkého hřiště, společně se šířkou se ale výrazně zvětší také jeho délka. Navíc v obranné i záložní řadě přibude další hráč, takže se prostor rozděluje mezi větší počet fotbalistů. Vzít pouze šířku velkého hřiště, ponechat malý počet hráčů a délku 72 metrů není příprava na dospělý fotbal. Je to vytvoření úplně jiného sportu.

Podle mého měření mělo navíc pokutové území na šířku přibližně 47 metrů, přestože povolené maximum je 40 metrů. Na celý problém jsem upozornil rozhodčího i domácí trenéry, ale nikdo na situaci nereagoval a utkání se bez jakékoliv změny odehrálo na regulérním čtverci.

Tohle není drobná odchylka několika metrů. Je to zásadní změna podmínek a charakteru hry. Každý tým, který se připravuje na fotbal v normálních obdélníkových rozměrech, s takto nesmyslnou šířkou zákonitě bojuje. Domácí mužstvo je naopak na své hřiště zvyklé. Podle mě takové podmínky významně ovlivňují průběh utkání a v žákovském fotbale nemají co dělat.

Poslední věcí, na kterou si chci postěžovat, je stav domácích míčů. Dva z pěti připravených míčů byly nedostatečně nahuštěné. Rozhodčí jeden z nich během utkání vyměnil, ale když se stejný problém objevil znovu, už se mu zřejmě nechtělo situaci dále řešit.

Považuji za ostudu sledovat žákovský fotbal, při kterém míč po kontaktu se zemí zní spíše jako buben než jako fotbalový míč. Po dětech chceme kvalitní první dotek, přesnou přihrávku, správné vedení míče a odvahu hrát. Základním předpokladem ale musí být alespoň regulérní hřiště a správně nahuštěný míč. To opravdu není přehnaný požadavek.

Samotný zápas pro nás začal nejhůře, jak mohl. Už ve 46. vteřině domácí krásnou průnikovou přihrávkou vyslali do šance svého útočníka. Situaci jsme nedokázali včas vyřešit a Háje se rychle dostaly do vedení.

Hra však byla velmi vyrovnaná. My jsme byli kvalitnější v kombinaci a držení míče, zatímco soupeř vynikal v rychlých přechodech do útoku a kompaktní obraně. Poločasové skóre 0:2 stále nabízelo spoustu možností. V kabině jsme si jasně řekli, že Háje jsou tentokrát jednoznačně k poražení a pokud neodjedeme alespoň s bodem, bude to pro nás vzhledem k obrazu hry velké zklamání.

Také ve druhém poločase jsme poměrně brzy inkasovali a domácí zvýšili na 3:0. Paradoxně nás tato branka nakopla. Následovala pasáž, během které nás soupeř prakticky vůbec neohrožoval, zatímco my jsme si vytvářeli jednu příležitost za druhou. Z množství šancí jsme dvakrát skórovali a rázem jsme byli zpět v utkání.

Za stavu 2:3 jsme měli obrovskou příležitost k vyrovnání, ale potřetí v zápase jsme trefili pouze břevno. Místo výsledku 3:3 pak přišel rychlý protiútok domácích a branka na 4:2.

Právě v tomto okamžiku jsme utkání psychicky prohráli. Následovala smršť domácích gólů, během pouhých sedmi minut jsme inkasovali čtyřikrát. Branky byly velmi laciné a jen prohloubily naši krizi. Z obrovské šance na vyrovnání tak bylo během několika okamžiků rozhodnuté utkání za stavu 2:7.

V závěru jsme se ještě dokázali dostat k jedné povedené brance a snížili na konečných 3:7. Znovu jsme si však zápas prohráli naprosto sami. Tentokrát ne fotbalově, ale ve svých hlavách. Jakmile přišla těžká rána, úplně jsme se rozložili a psychickou stránku utkání jsme nezvládli.

Soupeř byl tentokrát k poražení a minimálně remízu jsme si podle předvedené hry jednoznačně zasloužili. Do své interní tabulky si proto připisuji další bod a dostáváme se na osm. Ve skutečné tabulce nám to samozřejmě nepomůže, ale potvrzuje mi to, že naše hra má kvalitu a že jdeme správnou cestou.

Teď musíme kluky naučit zvládat také krizové okamžiky, nezhroutit se po inkasované brance a pokračovat v nastaveném způsobu hry bez ohledu na aktuální skóre. V Hájích jsme neprohráli kvůli tomu, že bychom neuměli hrát fotbal ani kvůli nesmyslnému hřišti domácích. Prohráli jsme zápas ve svých hlavách.